Volba mého povolání

   Touto otázkou se zabývají spíše naši starší kamarádi, ale i nám se čas, kdy budeme muset o této otázce rozhodovat, blíží. Proto jsme se stejně jako většina předešlých osmáků a deváťáků vydali do Hodonína na úřad práce.

   V autobuse pro 49 osob nás 21 žáků vypadalo spíše jako hrstka žáků a ne celá třída. Po počítání se ukázalo, že opravdu nejsme celá třída, tak se na jednoho opozdilce čekalo.

   První jsme šli na úřad práce, kde jsme si každý udělali test zájmů a test dovedností, následovně nám tiskárna vyplivla dvě stránky povolání, které bychom mohli začít studovat, z těch jsme si vybrali ty, které se nám nejvíce líbili a o těch jsme pak mohli hledat informace ve složkách těmto povoláním příslušejícím. Skoro každé možné povolání tam mělo složku, píšu skoro, protože agenta ani kosmonauta jsme nenašli. Já osobně jsem si na ÚP s hledáním vhodného povolání moc nepomohla, stejně jako vždy nemám zdání čím bych chtěla být.

    Pak jsme jeli do čistírny odpadních vod. Tam jsme každý dostali křiklavě žlutou vestu s nápisem NÁVŠTĚVA, v té jsme se pak producírovali nevonícími nádržemi, které nám jeden ochotný pán popisoval, ale stejně si myslím, že jediné co si všichni zapamatovali, byl ten SMRAD a možná ještě mé nekonečné otravování s foťákem. Fotit mě hrozně baví, takže jsem se toho úkolu ochotně chopila, takže fotky z čističky jsou moje dílo, tudíž na nich většinou chybím.

   Když tak nad tím přemýšlím, možná budu fotografka a k mému výběru mi nepomůže návštěva ÚP, ale návštěva čističky odpadních vod.

Ludmila Hanáková

Foto