Na Littner jsem se moc těšila, ale říkala jsem si, že lepší než Fryšták už to asi nebude. Spletla jsem se. Teď, po absolvování všech výletů 7., 8., a 9. třídy, můžu říct,  že Littner byl nejlepší.  

              V úterý jsme vyjeli v 8 hodin a živí a zdraví seděli v 11:00 u společného stolu na základně Littner. Po ubytování se většina z nás, jako správní Češi, dívala na hokej. Utkání Česko-Švýcarsko nám výlet nepokazilo, jelikož jsme vyhráli 5:4. A tak jsme se s dobrou náladou vydali do Ratíškovic do bazénu. Tam na nás čekaly jedny z nejlepších zážitků z Littneru - vodní pólo, ,,kohoutí zápasy´´ a mnoho dalších her a aktivit. Všem se nám tam moc líbilo, a tak jsme si svůj pobyt prodloužili o půl hodiny. Po večeři jsme využili možnosti fotbalu, volejbalu, basketbalu a ping pongu. Ve večerním turnaji jsem se samozřejmě, jako ping pongový antitalent, umístila téměř na konci. A protože se nám v bazénu moc líbilo, navštívili jsme ho i další den, zároveň s kapličkou, koňmi a večer jsme stihli ještě nějaký pomník. Ve čtvrtek jsme jeli na celodenní výlet do Milotic. Užili jsme si hodně srandy… teda až na to, že když jsem si objednala oběd a všichni ho už měli, mně bylo řečeno, že ho nestihnou. A tak jsem hladově sledovala kamarády, jak jí voňavý a krásně vypadající smažený sýr a hranolky. Později jsem si to vynahradila aspoň zmrzlinou. Po návratu na „základnu“ tam na nás čekala 8. třída z Milotic, která tam byla taky na výletě. My jsme přijeli celí udýchaní ….. ne že bychom jeli 35km/h, abychom stihli hokej, který jsme stejně prohráli. Amerika nás porazila na nájezdy. Ale ani to nám náladu nepokazilo a já spolu s dalšími kamarády jsme si zaplatili saunu. 75 stupňů C. 45 minut a byli jsme zpocení jako                       (s prominutím) prasata. ☺ Speciálně pro nás byl napuštěn bazén, který měl stěží pár stupňů nad nulou, a my jsme do něho museli skočit. Mělo nás to ochladit, ale mně spíš připadalo, že chtěli, abychom umrzli. Ale zážitek to byl super. Stejně jako večerní procházky na ,,duny´´ a mnoho dalšího, co jsem s mými nejlepšími kamarády prožila.

 

 

     Na každý den jsme měli naplánovaných spoustu věcí, které bychom nestihli, ani kdyby měl den třicet hodin. Byli jsme v Ratíškovicích v bazéně, ve Bzenci v bazéně, u tisíciletého stromu, u kapličky se zříceninou, na celodenním výletě v Miloticích, v přírodní rezervaci Horky, u Osypaných břehů… Každý den jsme hráli hry, ať už to byl basketbal, volejbal, ping pong, fotbal. Někteří z nás (třeba já J) jsme byli i v sauně a pak jsme skákali do ledového a „mírně“ zeleného bazénu, ale bylo to suprové! Kousek za bazénem byly písečné duny, kterým se říká Moravská Sahara. Byl to nádherný pohled. A ten pocit, když přijdete kolem 21. hodiny za panem ředitelem a trochu se strachem se ho zeptáte, jestli můžete jít na Saharu, i když víte, že večerka je ve 22 hodin, a on vám to dovolí, byl báječný! A tak si nás tam každý večer pár zašlo. Poslední noc jsme měli prodlouženou večerku a opékali jsme. Dojela nás navštívit paní učitelka třídní i s manželem. A stavil se i manžel paní učitelky Lukešové. I poslední noc jsme někteří zakončili procházkou na Saharu.