Čerti a andělé.

Vydali jsme se na výlet. Za čerty a anděly. No já nevím, jsem jen pes, ale takové bytosti tu pobíhaly snad už včera. Dnes má svátek pan Mikuláš, tak co. No, ale páníček ví všechno lépe, tak tedy jedeme. Do Hroznové Lhoty. Přidali se k nám kamarádi Franta a Richard. A hlavní je tedy František. On teda taky nevidí, jako páníček, ale proč je on důležitější? Říkal, že neví, co bude mluvit. Ta děcka byla moc šikovná. Určitě to zvládne paní učitelka. A vůbec, uvidíme, co se bude dít. Ha ha ha uvidíme, já uvidím a ty odborníky tam musím zodpovědně dovést, protože jsem vodící pes Hope.

 Než se rozkoukám, už jsme v takovém kulturním domě. A je tu výstava. Fakt jsou tu ti čerti a taky andělé. Čerty dělali děti z keramiky. Jsou to opravdoví, mladí šikulové, protože já bych se tedy takových čertisek opravdu bál. Brrrrr. Ještě, že to tady kolem hlídají krásní andílci, které taky děti vytvořili, tentokrát je namalovaly. Mluví paní učitelka Lenka Jabůrková. Tak to zní odborně, ale jinak moje velikánská kamarádka. A představila nejen pana ředitele, to se prý musí, ale nadto toho Frantu. On je přece ten nejdůležitější a dokonce i mne představila. A potom jsme smlsli ještě perníček, jak jej holky napekly. Zazpíval nám, mooooooc krásně, soubor děvčat. Všichni tleskali a i já si lebedil. Hlavní slovo pak už měl ten František. Jmenuje se Koplík. Je nevidomý, a proč je tu ten hlavní? On učil děti i paní učitelku, jak pracovat s tou keramikou. On, který na to nevidí. Dost dobrý. Ale on zná takový systém počítání, jak se vše dělá z hadů té hlíny a počítá se a tvoří. Vymyslel to pan Axman z Tasova a díky tomu dokázaly i ty děti hned udělat krásné a různé čertí hlavy. Popisovat vše je složité, to vám dokážou lépe ty děti, co ty čertiska tak krásné, strašidelné, různé vytvořily. Všechny je pak pochválil i pan ředitel a to už něco znamená!

 Je to vaše chyba, že jste tam nebyli osobně. Já byl spokojen, všichni moc tleskali Frantovi a hlavně těm šikulkám co udělali ty čerty i namalovali andělíčky. Já byl taky spokojen, protože mne hladily děti i pan ředitel. Jo o to vše jste přišli!

 

Ze sna blábolil Hope a zapsal Jaroslav Čajka